- பிரமோத்தரகாண்டம் piramōttara-kāṇ-ṭamn. < Brahmōttara-kāṇḍa. A Šaiva Purāṇaby Varatuṅka-rāma-pāṇṭiyaṉ, 16th C. A. D.;பதினாறாம் நூற்றாண்டில் வரதுங்கராமபாண்டிய னியற்றிய ஒரு சைவபுராணம்.
- v. intr.< பிரமை +. To be seized with frenzy; to beinfatuated; பித்துக்கொள்ளுதல்.
|