- பொய்யாதல். அவனுரையுஞ் சிதைந்ததால் (கம்பார. ஊர்தேடு.232). 6. To prove untrue;
- தன்மை கெடுதல். கூம்புவிடு பன்மலர் சிதைய (அகநா. 36). 1. To be injured, spoiled; to deteriorate, decay;
- குலைதல். (W.) 8. To disperse, scatter, as an army;
- இசைமுதலியன கெடுதல். (W.) 9. To become out of tune, as music; to go wrong, as rhythm;
- வரம்பழிதல். பேதை யுரைப்பிற் சிதைந்துரைக்கும் (நாலடி, 71). 7. To exceed limit or propriety;
- சிதறுதல். ஆன்பொருநை வெண்மணல் சிதைய (புறநா. 36, 5). 2. To be scattered, dispersed;
- அறுபடுதல். கவசம் பூம்பொறி சிதைய (புறநா. 13,2). 3. To be sundered, broken, cut to pieces;
- கோபித்தல். நீ யுண்டக்காற் சிதையாரோ வுன்னோடு (திவ். நாய்ச்.7,9). 4. To be angry;
- சொற்சிதைந்து வழங்குதல். சிதைந்தனவரினும் (தொல்.சொல்.402). 5. To become corrupt, degenerate by lapse of time, as words;
|