- 4 v. [K. Tu. muni.]intr. 1. To fight; பொருதல். 2. cf. முன். Tobe zealous, enthusiastic; ஊக்கங்கொள்ளுதல்.அவன் அந்தக் காரியத்தில் முனைந்திருக்கிறான். 3.To be deeply engaged; மூண்டு நிற்றல்.--tr. 1.To be angry with; to resent; கோபித்தல். (பிங்.)2. To dislike; வெறுத்தல். இன்றீம்பாலை முனையின்(பெரும்பாண். 180).
|