- n. < upa-patti. 1.Reason, justification; நியாயம். அப்படிச் சொல்வதற்கு உபபத்தி என்ன? Brāh. 2. Property,wealth; ஆஸ்தி. அவன் உபபத்தியுள்ளவன். Brāh.3. Argument advanced for the establishment -- 0425 -- of a proposition, proof; சொல்லும் விஷயத்தைஸ்தாபிக்கும்பொருட்டுக் காட்டும் யுக்தி. சச்சிதானந்தமுபபத்தியகமுஞ் சீவனுமாய் (பிரபோத. 22, 17).
|